Palác Potála (Potala)
Palác Potála se nachází na Červeném pahorku ve městě Lhasa, které je centrem Tibetské autonomní oblasti. Leží přibližně 3700 metrů nad mořem a je pojmenován podle mytické hory Potalaka. Je nejen náboženským a politickým centrem celého regionu, ale také pokladnicí tibetského umění. Nalézá se zde obrovské množství historických památek - například 50 000 m² fresek, které zachycují tibetské náboženství i každodenní život obyvatel. Typické jsou tibetské strážní věže s čínskými palácovými síněmi Chanů, pro které jsou charakteristické tradiční trámy, sloupy, zlaté střechy a zapuštěné panely.
První budovy byly vystavěny již v 7. století. V té době oblasti vládl král Songcän Gampo, který nechal u příležitosti své svatby s čínskou princeznou Wen-čcheng (dynastie Tchang) v roce 641 zřídit na pahorku takzvaný Rudý palác. Již v té době se jednalo o monumentální stavbu, která měla v devíti poschodích obsahovat 999 místností a 1000 síní k meditaci. V dalších staletích byl ale palác zničen válkami i přírodními katastrofami, takže se dochovala pouze jeskyně prince Dharmy a hlavní síň Pagbalhakang. Současný komplex byl vybudován v letech 1645–1694 na příkaz pátého dalajlámy Ngawang Lozang Gjamccho.
V roce 1994 byl palác zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.
Celá stavba o rozloze 360 000 m² je ze dřeva a kamene. Hlavní budova s 13 poschodími dosahuje výšky 118 m. Doplňují ji ale další menší obytné prostory, modlitebny, stúpy i hospodářské stavby. Centrální část paláce je zvýrazněna, ale vedlejší architektonické skupiny vytvářejí členitý, do sebe zapadající systém, který poskytuje větší prostor.
Vlastní palác se dělí na dvě části:
* Červený palác se nachází v centru celé zástavby a slouží pouze náboženským účelům. Nacházejí se zde hlavní buddhistické síně, z nichž největší je Západní síň. Je v ní umístěno pět posvátných stúp, které slouží k uchování ostatků dalajlámů. V bohatě zdobené a zlacené prostřední stúpě o výšce 14,85 m je uloženo mumifikované tělo pátého dalajlámy, který současnou Potálu založil. Hrobka třináctého dalajlamy Thubtän Gjamccho o výšce 14 metrů se nachází v nejzápadnější části Červeného paláce. Její bohatě zlacené stěny zdobí mimo jiné i mandala z více než 200 000 perel. Nejvyšší místností je Síň tří světů, kde je uchováno sedmé vydání tibetského buddhistického kánonu Tandžur, které daroval císař Jung-čeng sedmému dalajlámovi Lozang Kalzang Gjamccho. V paláci je také umístěna deska s věnováním od císaře Čchien-lung z dynastie Čching a vzácné brokátové závěsy od císaře Kchang-si.
* Bílý palác byl postaven pro světské účely, především jako residence dalajlámy. Část prostor ale byla vyhrazena k úřední správě Tibetu a také k ubytování mnichů. Palác se svítivě bílými zdmi má sedm poschodí. Ve čtvrtém poschodí se nachází Východní síň s rozlohou 717 m², v níž probíhalo mnoho významných náboženských a politických událostí, například intronizační ceremoniál pro reinkarnovanou duši dalajlámy nebo ceremoniál, kdy se dalajláma v osmnácti letech ujímal vlády. Páté a šesté poschodí sloužilo jako úřadovny a obytné místnosti prince - regenta. V sedmém poschodí se nachází Zimní palác neboli Síň slunečního svitu.
První budovy byly vystavěny již v 7. století. V té době oblasti vládl král Songcän Gampo, který nechal u příležitosti své svatby s čínskou princeznou Wen-čcheng (dynastie Tchang) v roce 641 zřídit na pahorku takzvaný Rudý palác. Již v té době se jednalo o monumentální stavbu, která měla v devíti poschodích obsahovat 999 místností a 1000 síní k meditaci. V dalších staletích byl ale palác zničen válkami i přírodními katastrofami, takže se dochovala pouze jeskyně prince Dharmy a hlavní síň Pagbalhakang. Současný komplex byl vybudován v letech 1645–1694 na příkaz pátého dalajlámy Ngawang Lozang Gjamccho.
V roce 1994 byl palác zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.
Celá stavba o rozloze 360 000 m² je ze dřeva a kamene. Hlavní budova s 13 poschodími dosahuje výšky 118 m. Doplňují ji ale další menší obytné prostory, modlitebny, stúpy i hospodářské stavby. Centrální část paláce je zvýrazněna, ale vedlejší architektonické skupiny vytvářejí členitý, do sebe zapadající systém, který poskytuje větší prostor.
Vlastní palác se dělí na dvě části:
* Červený palác se nachází v centru celé zástavby a slouží pouze náboženským účelům. Nacházejí se zde hlavní buddhistické síně, z nichž největší je Západní síň. Je v ní umístěno pět posvátných stúp, které slouží k uchování ostatků dalajlámů. V bohatě zdobené a zlacené prostřední stúpě o výšce 14,85 m je uloženo mumifikované tělo pátého dalajlámy, který současnou Potálu založil. Hrobka třináctého dalajlamy Thubtän Gjamccho o výšce 14 metrů se nachází v nejzápadnější části Červeného paláce. Její bohatě zlacené stěny zdobí mimo jiné i mandala z více než 200 000 perel. Nejvyšší místností je Síň tří světů, kde je uchováno sedmé vydání tibetského buddhistického kánonu Tandžur, které daroval císař Jung-čeng sedmému dalajlámovi Lozang Kalzang Gjamccho. V paláci je také umístěna deska s věnováním od císaře Čchien-lung z dynastie Čching a vzácné brokátové závěsy od císaře Kchang-si.
* Bílý palác byl postaven pro světské účely, především jako residence dalajlámy. Část prostor ale byla vyhrazena k úřední správě Tibetu a také k ubytování mnichů. Palác se svítivě bílými zdmi má sedm poschodí. Ve čtvrtém poschodí se nachází Východní síň s rozlohou 717 m², v níž probíhalo mnoho významných náboženských a politických událostí, například intronizační ceremoniál pro reinkarnovanou duši dalajlámy nebo ceremoniál, kdy se dalajláma v osmnácti letech ujímal vlády. Páté a šesté poschodí sloužilo jako úřadovny a obytné místnosti prince - regenta. V sedmém poschodí se nachází Zimní palác neboli Síň slunečního svitu.
Mapa - Palác Potála (Potala)
Mapa
Státní území - Čína
Vlajka Čínské lidové republiky |
Čínská civilizace, rozvíjející se původně v úrodném povodí Žluté řeky ve Velké čínské nížině, patří k nejstarším na světě. Byť jsou její počátky zahaleny v mlze legend, obvykle se umisťují do období 2000 let př. n. l. Čínský stát několikrát v dějinách zmohutněl, byl rozbit, a pak se znovu sjednotil. Ve fázích vzmachu byla Čína vždy přední světovou ekonomickou mocností, mimo jiné díky proslulé Hedvábné stezce, a také místem rozvoje vědy a technologií - lze jí připsat vynález kompasu, papíru, střelného prachu či knihtisku. 19. století bylo pro Čínu ovšem dobou stagnace, opožděného pronikání rysů moderní civilizace i ponížení mocenského. To vedlo v roce 1912 k pádu tisíciletého monarchického systému a vzniku republiky, jejíž modernizační snahy byly však zabrzděny občanskou válkou mezi nacionalisty a komunisty (od 1927) a agresí Japonska (od 1937). V roce 1949 nakonec zemi, až na malý ostrov Tchaj-wan, ovládli komunisté. Vytvořili totalitní systém s centrálně řízenou ekonomikou. Řada společenských a ekonomických experimentů, jež vyvrcholila tzv. kulturní revolucí, vedla však jen ke stagnaci, byť Čína dosáhla jistých úspěchů diplomatických (od roku 1971 se stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice čili Tchaj-wanu) a vojenských (vstup mezi jaderné velmoci). Skutečný rozmach však přinesly až ekonomické reformy Teng Siao-pchinga započaté roku 1978, které v Číně zavedly volný trh. Zahájily období bezprecedentního ekonomického růstu. S tím šel ruku v ruce růst geopolitického vlivu a zisk statusu supervelmoci. Trauma velmocenského ponížení z 19. století bylo symbolicky překonáno i tím, když Čína dostala pod svoji kontrolu poslední evropské kolonie na svém území, tedy Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky, která prozatím ale nechce být samostatným státem a formálně si nadále činí nárok na vládu v celé Číně. Ačkoli reformy Čínu velmi přiblížily západnímu ekonomickému modelu a životnímu stylu, v oblasti politické si uchovává systém vlády jedné strany a rysy diktatury.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
CNY | Čínský jüan (Renminbi) | Â¥ or å…ƒ | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
UG | Ujgurština (Uighur language) |
ZA | Čuangština (Zhuang language) |
ZH | Čínština (Chinese language) |